Inka a Lobo jdou na houby
Inka a Lobo na houbách
Jednoho krásného slunečného dne se Inka rozhodla, že když je po dlouhé době tak hezky, je třeba toho využít. S Lobem se shodli, že půjdou na houby. Proto hned po obědě odešli s košíkem do lesa. Les byl hustý a temný. Dokonce se Inka začala trochu bát.
"Asi se vrátím domů, Lobo, je mi zima.."
"Ale Inko, neblázni, přece jsme se na ten výlet tak těšili. Překonej svůj strach a uvidíš, že to nakonec bude moc fajn."
"Tak dobře. Překonám strach, ale jestli nic nenajdeme, tak si mě nepřej!" řekla se smíchem Inka a oba šli dál po cestě už s mnohem lepší náladou.
Všude si prozpěvovali ptáčci a veverky poskakovaly na stromech. Ince už se les nezdál vůbec temný a strašidelný. Spíš naopak - na stromech si hrála zvířátka, voda klidně odtékala a zase přitékala a stromy byly krásně zelené. Navíc skoro u každého stromu byla houba. Malém se jim dokonce všechny ty houby ani nevlezly do košíku. Oba si ale taky museli dávat velký pozor: v lese bylo totiž i hodně jedovatých hub ! Třeba muchomůrka!
Zanedlouho dorazila Inka s Lobem k nedalekému potůčku, kde si sedli na trávu a udělali si piknik. Lobo vytáhl z batůžku pár sendvičů a Inka si z kapes povytahovala jahody, borůvky, ostružiny a maliny, které nasbírala po cestě. Prvně si ve vodě opláchli ruce a napili se, a pak se pustili do jídla. Lobo se zakousnul do sendviče a málem ho vyplivnul. K nim totiž mířily dvě nějaké osoby!
"Vidíš to taky Inko?"
"A-ano Lobo, Po-podívej , oni mají nůž!"
Inka a Lobo se moc báli a nezmohli se na nic jiného než strnule sedět a čekat, co ti neznámí chtějí. Když se ale ti dva lidé přibližovali, Inka s Lobem poznali, že to není nikdo strašidelný. Byli to totiž jejich sousedé Alex a Eliška! A neměli v ruce žádný nůž, nýbrž jen obyčejnou větev! Inka a Lobo pozvali Alexe s Eliškou aby si přisedli a všichni jedli, pili a smáli se..:)